Sám v El Nidu (2020)

COVID Pandemie uzavřela Filipíny na léta mezinárodnímu turismu a podstatně zdevastovala Filipínský turistický business. Prvních šest měsíců bylo zavřené vše i pro domácí turisty, ale od září 2020 se postupně začaly otevírat některé destinace lokálcům. Zahraniční turisté se však na místo dostat nemohli. Protože jsem tou dobou žil v Manile, měl jsem velice unikátní příležitost navštívit místa, která za normálních okolností přetékali turisty, téměř sám. A v listopadu otevřeli jedno z nejkrásnějších míst na světě – El Nido. Okamžitě jsem spatřil příležitost vidět skvostné homole tyčící se z azurového moře bez turistů, tak jsem zabookoval letenku k pobytu na 5 dní. Jenže pak jsem zjistil, že tam můžu cestovat jen v rámci jakési „travel bubble“, která vychází na neuvěřitelné peníze, a navíc se ty lodní výpravy ani nedělají. Tak jsem to zrušil a místo toho jsme raději zabookovali lety na Siargao, což byla další otevřená destinace. Jaké to však bylo zklamání, když nám o pár dní později oznámili, že se lety na Siargao ruší. Ale pak to vypadalo, že v El Nidu se trochu uvolňují pravidla. Tak jsme zrušili Siargao a mé myšlenky se uchýlili zpět k azurovým zátokám. A přebookoval jsem let na El Nido.

No ale jak se blížil odlet, začal mě hotel bombardovat požadavky na můj pobyt. Byly naprosto nesmyslné. Abych dostal povolení od místního turistického úřadu, tak jsem musel mít zabookovaný let tam a zpátky, zaplacený hotel, zaplacený itinerář místní cestovky a negativní COVID swab test odebraný ne déle než 48 hodin před odletem. Ten itinerář byl však nesmysl. Z hotelu jsem se nemohl hnout, aniž by mě vyzvedla cestovka a samozřejmě veškeré túry byly pouze privátní, což v praxi znamenalo, že jsem se mohl vydat na loď jen sám, celou jí zaplatit, a navíc oproti před-covidovou situací jezdili jen na polovinu standardního itineráře, takže byly efektivně dvakrát tak drahé. Mezi výsledky testu a odletem je málo času a turistická kancelář reagovala velmi pomalu.

Vytočili mě tak, že jsem přebookoval let a zkrátil pobyt jen na dva dny. Napsal jsem jim ostrý dopis, že mám v tom hodně peněz a mám negativní test, taka ať mi koukají rychle vydat to povolení, a na to nakonec odepsali, že můžu přiletět. Bylo to fakt jako bych jednal s někým, kdo mě tam nechce.

Když jsem konečně dorazil do El Nida, tak přivítání nebylo o moc lepší. Už na letišti nás dva turisty, co jsme přiletěli dali do zvláštní řady a kontrolovaly veškeré dokumenty a povolení si ověřovali s turistickou kanceláří, připomněli nám, že máme nosit masky a štíty všude i na lodi (zatímco nikdo z místních nenosil ani masku) a že nesmíme opustit hotel. Jednali s námi jako s parazity, co je tam jedou nakazit, přitom jsem si jistý, že jsme široko daleko byli jediní, co měli skutečně negativní swab test. Na hotelu byli daleko přívětivější a dovolili mi sundat si masku. Změřili mi teplotu a pak mi asi 20 minut říkali co nemůžu (jako třeba se projít po pláži). Už mě to unavovalo, ale říkal jsem si, že je to jedno. Pokud bude dobré počasí, tak jediné, na čem záleží je, že budu na lodi, což se zdálo, že by mohlo vyjít. Bylo však vidět, že se mě, jako člověka z Manily, toho epicentra všech nakažených bojí. Zeptali se mě, jestli věřím na COVID, což mě dalo do perspektivy, jak moc tam s nemocí přišli do styku. Jim zavřeli hotel, zakázali turisty, ale nikdo to nikde v okolí nedostal. Takže si mysleli, že je to možná jen fake news vytvořená jejich vládou. Já jsem byl první a jediný turista v jejich hotelu od začátku pandemie.

Druhý den ráno mě trike vyzvedl v hotelu a odvezl do přístavu. Tam jsme nasedli na loď, zajeli za roh a sundali masky. Pršelo a bylo zataženo. Vypadalo to beznadějně. Říkal jsem si, že všechny ty nervy za to nestály. Pak jsme zakotvili u Hidden beach, kde jsme byli s rodiči před dvěma lety. Tehdy tam bylo milion lidí, dnes jsem tam byl úplně sám. Vlna mě omlátila o ostré skály, ale to nevadilo, protože najednou vysvitlo sluníčko. Od té doby bylo hezky a já jsem tento a další den zažil to, kvůli čemu jsem do El Nida letěl.

Naprosto neskutečnou krajinu v perfektní kondici, kterou jsem si užíval úplně sám. Za celé ty dny jsme se na krátko potkaly jen se dvěma dalšími turistickými loděmi. Bylo to jedinečné, exclusivní! Fotky mluví za sebe. Odlítal jsem s úsměvem na rtech.

El Nido již takové nikdy nebude, až se otevře turismus zase se sem navalí davy. Byla to výjimečná příležitost.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s