Když jsme přijeli do parku, tak byl trochu problém s placením. Už jsme to měli zaplacené, ale tím, jak všichni jezdí s cestovkama a bydlí v okolních kempech, tak na nás nebyli připravení. Chtěli pak nějaký email, který jsem neměl vytištěný, a tak jsem se přes slabý GPRS signál v pralese skrz roaming do Čína a VPN do Hong Kongu připojoval na svůj gmail. Nakonec se to asi po 20 minutách podařilo a vpustili nás do parku.
V parku je 13 gorilích rodin. Ranger od rána stopuje tu rodinu od místa, kde jí den před tím opustil. Turisti jsou pak rozděleni do skupin podle toho za jakou rodinou půjdou. My jsme vypadali zdatně, tak nás dali do skupiny ke dvoum mladým Britům a šli jsme ke vzdálené rodině čekajíc na zprávu od rangera, že je našel.
windi se celým názvem jmenuje “Bwindi the inpenetrable forrest” a skutečně šlo o velmi obtížnou jungli. Po cestě jsme šli ze začátku asi dvě hodiny, pak jsme ale museli postoupit do lesa a to bylo kompletně neprostupná krajina, kde bychom se bez mačet moc daleko nedostali. Navíc celé do kopce a z kopce (hlavně teda do kopce). Šli jsme rychlostí asi 1km za hodinu.
A stále netrpělivě vyhlíželi gotily. No a pak to přišlo. Hrozivý řev gorilího silverbacka (samce) bylo to první co nás uvítalo. Po chvíli jsme ho spatřili na protějším svahu. Řval na nás a mlátil se do hrudi jako King Kong. Rangeři ale říkali, ať se nebojíme a jdeme blíže, že potřebuje ukázat dominanci, ale neublíží nám. No měli jsme strach, ale dostali jsme se k němu vážně tak na tři metry. Bylo to úžasné setkání, tak blízko s tak velkým nebezpečným zvířetem.
Po chvíli jsme ho přestali bavit a šel od nás dál, pak ještě dál a stále na nás řval. Jednou na nás dokonce vyběhl, což nás teda docela vyděsilo, ale ranger pořád opakoval, že je to ok.
Nakonec se zastavil na jednom místě a svolal rodinu. Seběhli se další gorily a gorilátka. Usadili se v listech a spokojeně hodovaly.
MCH off the road 