Cestování po Gobi mimo sezónu, 2016

Před 800 lety Mongoly nikdo nepotřeboval, když brutálně upevňovali největší pozemní říši v historii rozprostírající se od Pacifiku do východní Evropy, Blízkého východu a Indie. Národ hrdinných zápasníků dokázal kombinací drzostí a tolerance vůči ostatním etnikům a náboženstvím dobýt většinu národů tehdy známého světa a možná jen díky smrti Čingischána a následnému stažení vojsk z východní Evropy proto, aby chánové zvolili jeho nástupce, nedobyli Mongolové svět celý. Avšak během pouhých 150 let tato říše zanikla, Mongolové se absorbovali do odlehlých kultur či se vrátili domů brázdit stepi střední Asie a pak už o nich téměř nikdo nikdy neslyšel.

Do Mongolska jsem se těšil. Bylo to zase něco jiného. Dříve největší pozemní říše v historii lidstva, nyní v podstatě chudý stát. Mentalita lidí zdeformovaná sovětským komunismem z dob, kdy bylo Mongolsko Stalinovým loutkovým státem, smíšená s hrdou náturou zápasníků z dob Čingischána. Panenská krajina nezničena průmyslem, zemědělstvím ani masovým turismem. Téměř bez elektřiny, obloha neznečištěná světly metropolí. Ne nadarmo se říká Mongolsku „a land under the eternal blue sky“.

Naplánovat cestu po Mongolsku nebylo jednoduché. Není to rozhodně místo pro baťůžkáře, a kdyby tam někdo chtěl jet na slepo, že si to naplánuje na místě, tak (aspoň mimo turistickou sezónu, tj. červen-září), mohl bz tvrdě narazit. Lidé rozhodně nejsou přívětiví. Nejsou zlí, ale nebudou se kvůli vám omezovat. Anglicky skoro nikdo neumí. Vzdálenosti v Mongolsku jsou enormní a lokální doprava moc nefunguje. Jak jezdí autobusy mezi městy, je mi záhadou a vnitrostátní lety po většinu roku fungují při nejlepším nepravidelně. Navíc většina krásy Mongolska je v divočině, kam vás žádný lokální taxikář nevezme. Je třeba najmout cestovku.

Já zvolil lokální cestovku, která mi udělala cestu na míru, i když se cukala, protože jsem byl mimo sezónu. Hotel v Ulaanbataru sloužil nejen k přespání, ale též k zábavě, protože Ulaanbatar není pěkné město a já při čekání na začátek cesty neměl moc co dělat. Nakonec jsme se domluvili (asi zoufale potřebovali peníze), ale bez průvodce. Tak jsem vyjel jen já a mongolsky mluvící řidič v terénním autě. Dobrodružství začíná…

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s