Zatímco letíme, pojďme si říct něco o Antarktidě.

Antarktida je 14 milionů km² velký kontinent. To je asi jako dvě Austrálie, nebo o 40% větší než Evropa, Čína či USA, které jsou na tom rozlohou podobně. Je nejchladnější, nejvyšší, nejsušší a největrnější ze všech sedmi kontinentů. Přezdívá se bílý kontinent a je jediný, který nikdy nepoznal válku. K těm přívlastkům:

Nejchladnější – mediánová teplota je -57 °C, nejteplejší naměřená hodnota je +20 °C (v 02/2020), nejchladnější -89.2 °C. Je samozřejmě rozdíl, zda je člověk na pobřeží někde u ostrova King George (kde byli mí rodičové na přelomu milénia) či ve 3000 metrech na antarktické výšině kolem jižního pólu.

Nejvyšší – Průměrná výška kontinentu je zhruba 2500 metrů nad mořem, nejvyšší hora je Mt. Vinson 4892m.

Nejsušší – to je snadné, protože v té zimě veškerá voda zmrzne rychle. Odhaduje se však, že Antarktida nezaznamenala déšť po 2.5 milionů let.

Největrnější – to zejména díky tzv. katabatickým větrům, což jsou větry, které nabírají svou sílu, když proudí dolu z ledovců. Mohou být velmi silné. Nejsilnější zaznamenaný měl rychlost 327 km/h.

Antarktida vznikla tak, že zhruba před 170 milióny lety se oddělila od Pangey a putovala na jih do chladných krajů. Led, který jí pokrývá dodnes se zformoval před 46 až 34 milióny lety a nyní obsahuje 26.5 milionů kubických kilometrů ledu. To je 90 % veškerých zásob pitné vody. Po milióny let tento led zůstával v nehybném stavu, ale v posledních letech dochází díky klimatickým změnám k bezprecedentnímu oteplování a tání těchto prehistorických ledovců.

Jak k tomu dochází? Proces by se ve stručnosti dal popsat následovně. Emise CO2 a jiné skleníkové plyny jsou absorbovány zejména vodou v oceánech. To způsobuje jejich ohřívání. Teplá voda se pak díky proudům dostane do Antarktických vod, kde se zmixuje s chladnou vodou a oteplí jí na teplotu mezi -1 a 0 °C. To je teplota, která je pro ledovce jako oheň. Antarktické ledovce leží z velké části na dně oceánu, což může být třeba i 1600 km pod hladinou. Teplá voda se dostane pod ně a začne je svou teplotou rozpalovat. Vymele v nech komoru, která způsobí, že se část ledovec se odtrhne od zbytku a vytvoří tak plovoucí kru. Kra pak je unášena proudy do teplých vod, kde rychle roztaje. 30 září 2019 se takto například odtrhla 210 metrů vysoké kra o rozloze 1634 km² držící 315 miliard tun vody. Ztrácet led z Antarktidy je jako ztrácet led z mrazáku, když nemáme energii na jeho obnovu. Oceány se oteplí a mořský život, který bujel po stovky milionů let, vyhyne. Též jsou zde problémy s hladinou vody.  Zvýšení vodní hladiny zaplaví pobřežní města a pohltí ostrovní země. Změní se klima. Meteorologové odhadují, že zvýšení hladiny oceánů o 50 cm znamená, že tisíciroční bouře přijde každých 100 let. A zvýšení o metr by znamenalo, že takováto bouře přijde každých 10 let.

Antarktida je s lidstvem od jeho počátku, ale nevědělo se o ní skoro nic až do druhé půlky 19. století. Řečtí filozofové předvídali, že na jihu musí být velká země, jenž vyváží masu kontinentů na severní polokouli. Nazývali jí Ant-Arctic (protiklad Arctic). Přestože tuto zemi nikdo neviděl, tak se objevuje například v mapách z 16 století jako Terra Australis – ohromná plocha zahrnující Austrálii s Antarktidou. V explorátorské době od 17-18 století však mnoho mořeplavců na jih neputovalo. Výjimkou byl James Cook, který změnil mapu, když ukázal, že na jih od Austrálie je ještě spousty studené vody, za kterou se domýval, že leží velká země, avšak sám Antarktidu nespatřil. Poprvé ji zahlédl ruský důstojník Fabian Gottlieb von Bellingshausen 27 ledna 1820. (První člověk, který stanul na Antarktidě byl americký lovec tuleňů John Davis 7 února 1821.) Na měsíc přesně 200 let od objevení na Antarktidy přistálo na Union Glacieru letadlo s Martinem a Zdeňkem Chvojem…