Loďka, na níž jsme trávili tři dopoledne byla menší, ale pro naší malou skupinu stačila. Vypluli jsme z rána do průlivu mezi ostrovy Tongatapu a ´Eua, kde se to hemží velrybami, jenž v rámci jejich migrace sem, do těchto teplých vod, plavou zpívat a pářit se. Lze je tak vidět ve větších skupinkách. Jednou jsme narazili na skupinku o síle jedenácti velryb! Setkání s nimi je vždy intenzivní zážitek, ale někdy lepší než jindy. My měli dvakrát mimořádné štěstí. Poprvé na konci prvního dne, kdy jsme už v podstatě chtěli cestu vzdát, tak jsme narazili na jednoho hravého “teenagera”, který kolem nás plaval a mával ocasem. Plavali jsme sem a tam a měli dostatek času si ho prohlédnout ze všech úhlů, zaplavit si po jeho boku a dělat hezkých pár fotek. Mohli jsme být ve vodě dobrých 15 minut (i když nám to připadalo jako hodina). Průvodce Alex říkal, že takových setkání je za sezónu tak maximálně pět. No a druhý den jsme měli též štěstí. Právě z oné skupinky 11 velryb jsme jich ve vodě viděli devět, ty pak ale odplavaly a my zůstali s těmi dvěma. Pravděpodobně samec a samice, i když se to těžko pozná. Ti s námi strávili taky tak 20 minut. Plavaly pomalu nahoru, pak zase dolu kolem nás a zpívaly nám překrásné dlouhé písně, která nám budou znít v uších až na věky věků. Kdo nezažil, nepochopí.
Letos jsme plavali s plejtváky obrovskými na Srí lance a s keporkaky na Tonze. Tyto zážitky si zaslouží srovnání. Ve zkratce bych mohl říci, že zážitek z Tongy byl tak třikrát lepší. A proč to? Ačkoliv jsou Keporkaci, co se délky týče zhruba poloviční (mají asi 13-15 metrů), tak jsou daleko zvědavější a hravější. Někteří se lidí nebojí, rádi si je prohlíží, zpívají, skáčou z vody a působí celkově mazlivě (i když nutno poznamenat, že letmé nechtěné plácnutí ploutví by mohlo skončit ochrnutím končetiny, takže člověk si musí držet zdravý odstup). Neměli jsme pocit, že bychom velryby nějak otravovali. Plejtváci, jakmile nás spatřili, tak se nadechli a zapluli co nejrychleji do hlubin. Člověk tak měl s keporkaky dost času si je prohlédnout, zaplavat vedle nich a udělat pěkné fotky. S plejtváky se počítala každá vteřina a setkání kolem půl minuty byl velký úspěch. Též organizace byla daleko profesionálnější na Tonze. Pravidla pro plavání s velrybami jsou zde přísná a dodržují se. Hlavní je pravidlo, že na jednom místě může být s velrybami ve vodě maximálně pět lidí. Na lodi s námi byli Novozélandští biologové, kterým nešlo o business, ale o studování velryb a ti na tato pravidla dbali nejvíce. Nebyl to však problém, protože v oblasti působí pouze dvě lodě, které vozí turisty a stalo se nám jen jednou, že bychom se do vody nedostali, protože druhá loď tam byla dříve. Naproti tomu na Srí lance je to hlavně business, který mi přišel napůl nelegální a náš průvodce nevěděl o velrybách skoro nic.
MCH off the road 