• 

• 

• 

Mezipřistání uprostřed ničeho na travnaté ranveji při cestě na drsný ostrov Ambrym.

Na Ambrymu nás vyzvedl náčelník vesnice, jež měla příhodný název Endu, kam nás odvezl 4×4 truckem. Zde jsme najali dva nosiče a vydali se na sedmi hodinový výlet ke kráteru sopky Marum. Vyšli jsme od moře a cestičkou v jungli jsme stoupali vzhůru 1300 výškových metrů. Nikoho jsme celou cestu nepotkali a ani tam moc lidí nechodí, tak jsme po cestě trhali banány, a když jsme měli žízeň, tak prostě nosič vylezl na palmu a přinesl čtyři kokosy.

• 

• 

• 

• 

Noc u kráteru Marum měla zvláštní atmosféru, jako bychom ani nebyli na planet Zemi, ale ve vymyšlené krajině nějakého fantasijního příběhu, jehož autor se nechal unést představivostí.

Na světě je pouze šest lávových jezer a všechny jsou z Evropy poměrně obtížně dostupné. Dvě zde na Vanuatu (Marum a Benbow), jedno na Kilauele na Hawaji, pak jedno v DR Kongu, parku Virunga, hory Nyiragongo, který je nyní z bezpečnostních důvodů uzavřen. Další je Erta Ale v obtížně přístupné a nebezpečné provincii Etiopie a jedno naprosto off limit na hoře Erebus na Antarktidě. Spatřit byť jen jedno z nich je velice unikátní zážitek.

• 

• 

• 

• 

Sestup do kráteru, který jsme měli podniknout není zaručen. Říkali nám, že je běžné, že je zataženo třeba i celý týden a jednou dokonce měli ošklivo po 30 dní. Když je ošklivo, tak není nic vidět a sestupy do kráterů nejsou možné. Člověk si tedy musí zajistit nějaký časový buffer. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, protože bylo hezky hned první den. Dopoledne jsme vyrazili na místo sestupu. Dostali jsme se dolu udělat fotky skutečně na poslední chvíli. Při výstupu však přišla mlha a foukalo. To bylo nebezpečné, protože jednak se zužovaly šance, že něco uvidíme a druhak při větru hrozí nebezpečí padání kamenů. Jeden jsem chytil při výstupu do holeně, a ještě pár dní mě to pak bolelo.

• 

•